Lada Borecká
Pro Ladu Boreckou je drátenictví především koníčkem, který ji pomáhá překonávat stres nebo špatnou náladu. Přestože k drátování se dostala až v dospělosti, různé tvůrčí práce ji byly blízké už od dětství. Jako žačka školou povinná se naučila paličkovat a tato záliba jí vydržela dlouhá léta. Nejrůznější kroužky navštěvovala ještě coby studentka střední školy spojů v Kolíně. Celou dobu odebírala časopis Krajka – právě v něm jednou objevila inzerát na drátenické kurzy Petra Musila ze Zadní Třebáně. Neváhala a na kurzy se přihlásila – právě na sobotních setkáních se naučila základy drátenického řemesla.
Na úplném začátku své drátenické kariéry zdobila drátěnou krajkou hlavně staré mísy a talíře, často tak vznikala až "zámecká" díla. Dodnes s pomocí drátu ráda opravuje staré nádobí – z obyčejného hrnku se pak stane nevšední originál. Co se týče řemeslného vybavení, nakupování drátů a drátků všeho druhu je pro ni vášní. Mívá doma i přes dvacet druhů drátů – od černých železných přes měděné a mosazné, pracuje ale i s drátem nerezovým nebo stříbrným.
Později se zúčastnila šperkařského kurzu, který ji nadchnul natolik, že své dovednosti spojila dohromady a začala vytvářet unikátní drátěné šperky. Tehdy si ji všimli také módní návrháři (například Josef Klír), pro které začala vytvářet nejen šperky, ale i různé odvážné módní kreace – například drátěné „rohy“ jako konstrukce do vlasů, které pomáhaly držet účes modelky.
Ve volném čase objíždí řemeslné jarmarky a ukázky řemesel a za svá díla sklízí obdiv i různá ocenění. Svou práci prezentuje nejen u nás, ale i v zahraničí – v německém Berlíně, v Žilině na Slovensku, v Polsku a ve Švýcarsku. Dokonce dostala několik nabídek na práci v cizině – přesto se nejlépe cítí doma a život v zahraničí si neumí představit.
