Přerovské povstání... 75 let poté

V květnu si připomeneme 75. výročí konce nejstrašnějšího konfliktu v dějinách lidstva – 2. světové války. Naši předkové její hrůzy většinou prožili pod tyranií německé okupace, kterou se předčasně pokusili ukončit v úterý 1. května 1945. Ten den vypuklo v Přerově povstání, které se záhy přeneslo z Přerova do desítky okolních obcí a protiokupační odpor tehdy krátce vzplanul i v sousedním okresním městě Olomouci. Přerovské revoluční události byly sice ještě týž den nacistickým represivním aparátem potlačeny, ale i přesto se trvale zapsaly do regionálních i celostátních dějin. Jednalo se o nejvýznamnější regionální událost 2. světové války, jež byla zároveň počátkem celého Květnového povstání českého lidu. To připomínáno památným dnem 5. května, kdy vypuklo povstání v Praze. České květnové povstání je ve svém celku významné hlavně tím, že šlo o největší akcí domácího protinacistického odboje.

K letošnímu výročí muzeum organizuje ve spolupráci Státním okresním archivem Přerov odbornou konferenci a pro Magistrát města Přerova připravilo podklady pro nové informační panely na pietní místa. Mimořádné postavení ve vzpomínkových aktivitách ovšem zaujímá dokumentární film Přerovské povstání … 75 let poté. Na počátku všeho stála snaha zachytit vzpomínky přímých účastníků, kterých bohužel postupem času čím dál více ubývá. Tzv. orální historie má velký potenciál, protože nejen dokumentuje vzpomínky „těch, co byli o toho“,  ale mnohdy přináší i dosud neznámé postřehy a informace. Autentické prožitky našich předků pak samozřejmě přímo vybízí k tomu je zprostředkovat společnosti a dát připomínce významných přerovských událostí z konce války osobní rozměr. A jako nejatraktivnější forma pro prezentaci se ukázal dokumentární film. Tento formát sice není v případě problematiky přerovského povstání novinkou. Je třeba zmínit film ing. Jiřího Kafky a dr. Gustava Voždy z roku 1975, který se vedle povstání a osvobození věnoval  také okupaci a protinacistickému odboji. V roce 2010 pak vznikl film Přerov a jeho válka, který ovšem pojal také události v Zákřově v dubnu 1945 a na Švédských šancích.  K 75. výročí pak mohl díky iniciativě a odborném dohledu kurátora přerovského muzea Mgr. Petra Sehnálka, finanční podpoře města Přerova a zapojení dokumentaristů Svatavy Měrkové a Jiřího Dvorského vzniknout v pořadí  třetí film o přerovském povstání. Tentokrát to bylo však vůbec poprvé, co vznikl dokument, pojednávající výhradně o událostech 2. světové války v Přerově a okolí.

Původní myšlenka vznikla loni v létě a po přislíbení potřebných financí se mohlo v září začít s natáčením. V prvé řadě bylo třeba připravit pramenné podklady pro režisérku S. Měrkovou, aby mohla zvolit koncepci filmu. Současně bylo třeba oslovit pamětníky či potomky účastníků, jejichž počet se i díky pomoci veřejnosti vyšplhal na desítku. Původní záměr počítal s tvorbou snímku o délce 30 až 40 minut. Díky kvalitě nasbíraného materiálu i obsáhlosti problematiky, ale musela být stopáž několikrát zvyšována. Režisérka Měrková a kameraman Dvorský mají s dokumentární tvorbou četné zkušenosti (zpracovali např. problematiku poválečné materiální pomoci  Přerova poničené slezské obci Dobrotice, téma výstavby krytů civilní obrany ve městě či poválečný masakr na Švédských šancích), ale práce na Přerovském povstání jim přinesla nové zkušenosti. V dokumentu byly např. použity ilustrační hrané scény, což obnášelo složitější práci s „herci“ z řad členů klubu vojenské historie či muzejníků a také nutnost vyhledávat vhodné lokace. Ke zvýšení vypovídací hodnoty byly použity letecké záběry regionu, což vyžadovalo „vzdušné“ nasazení celého štábu. Novinkou pro obě strany štábu – filmařskou a historickou, představovanou muzejním kurátorem Petrem Sehnálkem, byla vzájemná odlišnost pohledů na dokumentační problematiku. Pro filmaře bylo zpočátku obtížné, plně respektovat historické souvislosti, což pro ně znamenalo nepoužít, z jejich pohledu, atraktivní materiál, či předělat již hotovou pasáž. Historik naopak musel brát ohled i na to, že filmová prezentace má jiné zákonitosti a že diváky nemůže zaujmout pouhé sdělování faktů. Ostatně bohatost vzpomínek pamětníků omezila prostor pro zevrubné popisování všech událostí, takže komentář historika plní spíše roli uvození do děje. Autoři při natáčení totiž zjistili, že pokud by chtěli detailně pokrýt všechny události a osudy, vznikl by materiál na několikadílný seriál. Hlavní prostor však bylo třeba vyhradit vzpomínkám přímých účastníků, co jsou naštěstí mezi námi a mají co sdělit svému okolí. Zásadním faktorem při tvorbě bylo i časové omezení natáčení, které bylo dáno tím, že kameraman J. Dvorský měl koncem února opustit republiku a vypravit se na expedici Tatra kolem světa 2. Bez jeho práce na finalizaci by totiž dokument nemohl být dokončen. Nakonec se ale dobrá věc podařila a k uctění památky všech hrdinů přerovského povstání vznikl silný příběh závěru války na Přerovsku, postavený na osobních vzpomínkách, z nichž současníka leckdy až mrazí. Film o délce přes 70 minut přináší i dosud neznámá fakta, jež dokreslují citace z historických dokumentů či komentáře a také již zmíněné ilustrační hrané scény. Jeho části bude moci veřejnost shlédnout v tematické výstavě na zámku anebo při projekcích přímo v kině Hvězda.