Hrady v Posázaví

V úterý 10. prosince zpestří program Muzea Komenského v Přerově přednáška Lubomíra Vyňuchala, zaměřená na hradní lokality, které naleznete především na středním toku řeky Sázavy.

Při zaslechnutí slůvka Posázaví se některým jedincům může vybavit například známá dětská odrhovačka pánů Svěráka a Uhlíře z muzikálu „Ať žijí duchové!“, opěvující jistý dezert vyrobený z tvarohu a smetany. A co třeba legendární železniční trať „Posázavský pacifik“ s proslulým kamenným viaduktem u Žampachu, peřeje Stvořidla a řada vodáckých hospůdek, Foglarova Sluneční zátoka a Hoši od Bobří řeky, Haškova Lipnice a Národní památník odposlechu, trampské osady, písničky Boba Hurikána či bratrů Nedvědů, Sázavský klášter a legenda o svatém Prokopovi, Kácovský pivovar Hubertus…

Ačkoliv například Jan Nedvěd v písni Toronto opěvuje modravou řeku Sázavu, vodáci a trampové ji často nazývají Zlatá řeka. Pokud však očekáváte souvislost s dolováním zlata (Jílové u Prahy), musíme vás zklamat. Neoficiální název řeky má co do činění výhradně s barvou vody, kterou způsobuje odnášení jílovité půdy, o čemž se můžete přesvědčit zejména na jejím soutoku s Vltavou. Samotná řeka pramení na Moravě jako Stružný potok, který napájí rybník Velké Dářko. Od výtoku z rybníka se již říčka nazývá Sázavou a její celková délka činí 225,9 km.

Naše putování po směru toku se zaměří především na lokality mezi městečky Světlá nad Sázavou a Týnec nad Sázavou, kde můžete navštívit nejméně desítku hradů (Ledeč nad S., Chřenovice, Kácov, Český Šternberk, Pirkštejn, Talmberk, Stará Dubá, ..?.. , Zbořený Kostelec a Týnec n. S.)

V uvedeném výčtu záměrně chybí jedna lokalita. Dokážete sami doplnit správný název hradu,  známějšího pod svým lidovým označením Hláska u Senohrab? V podstatě se jedná o hradní zříceninu, kterou všichni dobře známe, alespoň z našeho podvědomí. Stačí si vybavit některý z proslulých „pohlednicových“ obrázků malíře Josefa Lady. K motivu zříceniny, zachycené ve všech ročních obdobích, inspiroval umělce právě tento hrad, ležící nedaleko jeho rodných Hrusic. Ostatně jméno hradu figuruje také v české kultovní knize literárního žánru zvaného historická detektivka. Autorem románu, který nejprve vycházel roku 1940 časopisecky na pokračování v Lidových novinách a o rok později také knižně v nakladatelství Fr. Borový, byl Radovan Šimáček (1908-1982). Jednalo se zde o vyšetřování vraždy hradního pána a tradiční záhadu zamčeného pokoje jako místa činu. Již si vybavujete název oné knihy, jejíž děj se odehrává za vlády Jana Lucemburského? Každopádně dílo nestora tohoto žánru bylo opětovně vydáno již několikrát (např. Albatros 1968 a 1984, Vyšehrad 2012) a lze jej pořídit také ve formě audioknihy (Radioservis, a. s. 2018), kterou namluvil Pavel Soukup. Další nápovědou k názvu románu budiž fakt, že jeho součástí je letopočet, kdy se tento fiktivní příběh odehrává. Na motivy knihy natočila režisérka Věra Jordánová v roce 1971 také stejnojmenný televizní film, kde v hlavních rolích excelovali Jaromír Hanzlík a Petr Kostka. O rok později byl děj zpracován Jiřinou Martínkovou do rozhlasové hry.

Nezbývá než prozradit správnou odpověď. Jedná se o román s názvem Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Jen pro zajímavost zmíníme, že uvedený letopočet znamená taktéž první písemnou zmínku o hradě (Pozůstatky Desk zemských I., predikát Oldřicha ze Zlenic /Ulricus de Zlenicz/). Hrad Zlenice byl založen na ostrožně nad pravým břehem Sázavy obtékané Mnichovickým potokem již kolem roku 1300. Jeho historie je velmi pestrá, ovšem v mnoha ohledech poněkud nejasná. Zejména co se týká jeho zániku v polovině 15. století, který zapříčinilo, jak nedávno prokázali také archeologové, poboření spojené s vojenským obléháním. Hradnímu jádru dominoval věžovitý palác, jehož torzo je dodnes nejvýraznějším prvkem zříceniny. Významným držitelem hradu ve 14. století byl Ondřej IV. z Dubé a na Zlenicích (asi 1320-1412/13), který sepsal Výklad na právo země české a působil jako nejvyšší sudí Českého království. Na svou dobu se dožil neuvěřitelného věku 92 let a jeho jméno najdete i v galerii dvaasedmdesáti osobností pod okny pražského Národního muzea. Zlenice také patří do soupisu Máchových „Hradů spatřených“ a jeho obrázek, kreslený roku 1832 či 1833, nechybí ani v básníkově proslulém Černém sešitu. Koncem 19. století hrad kreslil malíř Karel Liebscher. V první polovině 20. století byla vydána řada pohlednic, které nezřídka, z důvodu rychlého zarůstání hradního vrchu, využily starších snímků. Za první republiky byly velice oblíbené reklamní sběratelské kartičky a barevný obrázek s kresbou F. Pařízka se stal součástí Kulíkovy Série hradů /Karel Kulík, pražská firma zaměřená zejména na dovoz koloniálního zboží, kávy a čaje/.

Památku dnes vlastní obec Senohraby a spravuje Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Mimo záchrany hradu se jeho členové věnují také pořádání akcí pro veřejnost. Jedná se například o dětské dny, archeokempy, středověké řemeslné dílny a historický šerm. Mimo dobrovolného příspěvku je možné činnost sdružení podpořit i případnou koupí trička s logem hradu.  

Hrad byl oblíbenou lokalitou předního českého kastelologa prof. PhDr. Tomáše Durdíka, DrSc. (1951-2012), který zde započal r. 1972 svoji dlouholetou kariéru. Na svém kontě měl bezmála pět stovek odborných studií a publikací, ovšem zájem široké veřejnosti si získal zejména jako popularizátor ochrany památek. Byl hlavním aktérem i autorem scénářů oblíbených televizních seriálů „Hrady obývané i dobývané“ a „Štíty království českého“. Jeho pracovní nasazení bylo nezměrné a šíře aktivit zcela mimořádná, ovšem je třeba zdůraznit, že se v jeho případě rozhodně nejednalo o typ kabinetního vědce, který utíká do tichosti kanceláří, ba právě naopak. I přes zdravotní problémy se v rámci možností snažil o maximální fyzické nasazení a do svých posledních dnů pracoval v terénu. Při pozorné prohlídce  hradního areálu můžete také mezi kořeny jednoho ze stromů objevit malý pomníček s portrétem, který všem návštěvníkům tohoto proslulého archeologa připomíná. Nechybí ani všeobsažný citát, jehož autorem je řecký básník Hesiodos: „Před svůj úspěch nesmrtelní bohové zařadili pot.“

Přednáška doplněná dataprojekcí využije především fotografií aktuálního stavu hradních lokalit, které byly pořízeny zejména během letošních výprav. Malým zpestřením budou také snímky dobových pohlednic z první poloviny 20. století.

Vše se odehraje v úterý 10. prosince v 17 hod. v Korvínském domě na Horním náměstí.