Archeologie Přerovska

Expozice Archeologie Přerovska, zpřístupněná veřejnosti od září roku 2000, je instalována v šesti místnostech polosuterénních prostor jižního křídla pozdně gotického pernštejnského hradu, v nichž jsou dochovány i původní gotické stavební prvky – např. ostění dveří, valené klenby aj. To dodává celé expozici jedinečnou atmosféru. V první místnosti expozice lze navíc spatřit i výzkumem odkrytý povrch travertinové skály, která tvoří jádro přerovského návrší nad Bečvou, kolem něhož se od nejstarších dob formovalo zdejší osídlení.

Expozice Archeologie Přerovska si klade za cíl seznámit návštěvníka s počátky osídlení města Přerova i přerovského regionu, počínaje nejstaršími doklady lidské přítomnosti ve starší době kamenné, přes období mladší doby kamenné, dále pak doby bronzové, železné, laténské, římské, časného i vrcholného středověku až po práh raného novověku – přelom 15/16.století. Expozice byla připravena ve spolupráci se specialisty na jednotlivá období a je určena široké veřejnosti, odborníkům i školám všech stupňů. Více než 1400 kusů sbírkových předmětů archeologického fondu, který je součástí sbírek Muzea Komenského v Přerově, zabírá podlahovou plochu přes 230m² a návštěvníci si zde mimo unikátních nálezů mohou prohlédnout množství názorných rekonstrukcí, replik a různých modelů. Jedinečné jsou především prezentované vědecké rekonstrukce, a to trojrozměrné i kresebné, od renomovaných tvůrců jako jsou např. Ateliér Jak obléci pračlověka či vědecký ilustrátor Libor Balák. 

Paleolitická část expozice, které jsou věnovány první tři místnosti, nás seznámí s výsledky archeologických odkryvů na světoznámé lokalitě v Předmostí u Přerova – od nejstarších dokladů osídlení lokality „Hradisko“ ve středním paleolitu (120000 – 10000 let př.n.l.) místnost č. 1), přes nejslavnější epochu „lovců mamutů“, doloženou zejména nálezy od jižnější „Skalky“, až po závěr mladopaleolitického období (45000 – 12000 let př.n.l., místnost č. 2). Nechybí zde ani trojrozměrná odborná rekonstrukce nejvýznamnějšího objevu z Předmostí - dvou desítek tělesných pozůstatků příslušníků populace „lovců mamutů“ objevená Karlem Jaroslavem Maškou v roce 1894; nebo přehledně představené pozoruhodné repliky dokladů paleolitického umění ze stejné lokality, včetně proslulé geometrické rytiny ženy na mamutím klu, tzv. předmostenské venuše, které si zde můžeme srovnat s dalšími soudobými příklady umění evropského gravettienu (místnost č. 3). 

Nedílnou součástí expozice věnované tomuto období je rovněž několik figurín: ilustrační zpodobnění neandrtálské ženy s dítětem a vědecká rekonstrukce mladopaleolitického lovce gravettienské kultury. Ta je přímo inspirována konkrétními antropologickými nálezy z Předmostí; oděv je zhotovený z autentických materiálů (kůže a kožešin zvěře lovené příslušníky dané kultury na lokalitě). V jeho blízkosti se pak nachází nález poloviny klu mamutího samce (délky 190 cm) odkrytého roku 2007 – který je unikátní nejen v tom, že se jej podařilo neporušeně vyzvednout ze země, ale také proto, že dokládá, že naleziště v Předmostí i po 100 letech ještě dokáže vydat překvapující nálezy.

Přestože nejvíce vystavených artefaktů a kostí pleistocénní fauny pochází z Předmostí, jsou zde vystaveny kamenné nástroje také z dalších mladopaleolitických loveckých stanic Přerovska, přičemž vynikají industrie s výraznými trojúhelníkovitými hroty typu Lhota (Lhota u Lipníka nad Bečvou, Pavlovice u Přerova).

Následující místnost (č. 4) dokumentuje vývoj prehistorických kultur na území Přerovska od nástupu zemědělské civilizace v mladší době kamenné (neolitu) v polovině 6. tisíciletí př. n. l. do jejího rozvinutí v pozdní době kamenné (eneolitu; 4400 – 2100 př. n. l.). Autentickými nálezy, fotografiemi, kresebnými i trojrozměrnými rekonstrukcemi jsou zde představeny jak významné archeologické lokality – především hradisko „Nad Zbružovým“ v Hlinsku u Lipníka nad Bečvou, tak i vybrané fenomény daného období v našem regionu, ke kterým se řadí zejména tzv. mohylníky na Záhoří z konce pozdní doby kamenné.

Vzhledem k jeho významu se nejvíce prostoru dostává eneolitickému výšinnému opevněnému sídlišti „Nad Zbružovým“- vedle množství unikátních nálezů, dokládajících jak široké spektrum výrobních činností jeho obyvatel (kamenářství, hrnčířství, textilnictví, litectví prvního využívaného kovu - mědi, zemědělství), tak i obrysy jejich duchovního světa, je to také velký počet rekonstrukcí a modelů. Svými rozměry zajisté zaujme už kresebná rekonstrukce celého hradiska, která je výsledkem spolupráce mezioborového vědeckého týmu; ovšem představu o vývoji vzhledu opevnění si návštěvník může učinit rovněž ze dvou trojrozměrných modelů. Vzhledem k velkému sepjetí hradiska s produkcí kamenných seker a sekeromlatů z místní kulmské droby je v expozici samostatně prezentovaná funkční rekonstrukce předpokládaného vzhledu vrtačky k provrtávání těchto artefaktů.

Hradisko „Nad Zbružovým“ je však proslulé v neposlední řadě i kvůli své jedinečné obyvatelce – ženě s těžkou vrozenou vadou, tzv. Klippel-Feilovým syndromem. Jedná se o vrozený srůst dvou prvních krčních obratlů v nesprávném postavení, který způsoboval, že zemřelá žena měla hlavu trvale otočenou doleva v úhlu 10˚ (nemohla se tudíž dívat zpříma) a trvale ji měla ukloněnou doleva pod úhlem 20˚. Svojí atypickou postavou zemřelá žena vzbuzovala u svých vrstevníků respekt, což dokládá kamenný sekeromlat, který byl zpravidla atributem mužského pohřbu. Z tohoto důvodu byla na rozdíl od ostatních obyvatel pravěké osady, u kterých předpokládáme kremaci, pohřbena odlišným způsobem. Je možné konstatovat, že se jedná o pohřeb jedince se zvláštním posláním. Kostra ženy (uložená v Antropologickém muzeu v Praze) byla pro svou jedinečnost na základě získané podpory Regionálního projektu akademie věd ČR podrobena následujícím expertízám: důkladnému antropologickému rozboru, odebrání vzorků na datování C14, na test DNA a na izotopy uhlíku, dusíku a stroncia. V naší expozici lze vidět její pohřební výbavu (sekeromlat) a díky kresebné rekonstrukci od renomovaného autora Libora Baláka jí můžeme pohlédnout přímo do tváře.

Vědecký ilustrátor Libor Balák je autorem i další kresebné rekonstrukce v této místnosti, zobrazující elitního příslušníka kultury se zvoncovitými poháry, jehož kompletní bohatou lukostřeleckou výbavu (silicitové šipky, nátepní destičky), nalezenou v roce 1957 v předmostských Hanáckých cihelnách spolu se skvostnými zlatými záušnicemi, můžeme zhlédnout ve vitríně.

V závěru místnosti návštěvníky zajisté zaujme i trojrozměrná rekonstrukce mohyly kultury se šňůrovou keramikou (v měřítku 1:20), která odráží zmiňovaný fenomén mohylníků na Záhoří (Kelčské pahorkatině); přičemž konkrétní pohřeb z této mohyly je zapuštěn pod úrovní podlahy hned vedle rekonstrukce.

 

Pátá výstavní místnost se zaměřuje na archeologické doklady osídlení doby bronzové, starší i mladší železné doby a doby římské.

Únětická kultura (2100 – 1650 př. n. l.) z období starší doby bronzové je v expozici zastoupena keramikou a předměty z nově užívané kovové slitiny, bronzu, z pohřebišť zkoumaných Antonínem Teličkou v Tištíně a Němčicích. Nechybí ani ukázka formy měděné suroviny, reprezentované pokladem měděných hřiven z Vojnic. Pro Přerov byl významný závěr starší doby bronzové, kdy v období tzv. věteřovské kultury (1650 – 1500 př. n. l.), absorbující v sobě impulzy až z oblasti mykénské civilizace, na území dnešního Horního náměstí prosperovalo výšinné sídliště. Jedná se o archeologicky doložené první výrazné dlouhodobé osídlení travertinového návrší nad Bečvou.

V expozici je ovšem nejpočetněji prezentováno osídlení z období kultury lužických popelnicových polí mladší až pozdní doby bronzové (1300 – 800 př. n. l.). Charakteristický je pro ni přísně dodržovaný žárový pohřební ritus, který se zdá odrážet víru v nehmotnou duši – popel z pohřební hranice byl vložen do keramické popelnice, která byla následně uložena do země a obvykle doplněna nádobkami s dalšími milodary příslušníku komunity, jenž odešel z tohoto světa. V expozici jsou představeny dva rekonstruované popelnicové pohřby z Věrovan (mladší doba bronzová) a Tovačova – Podvalí (pozdní doba bronzová). Ze zavedeného pohřebního ritu popelnicových polí se zcela vymyká kostrový pohřeb mladé ženy či dívky v keramické zásobnici (oběť božstvům?), odkrytý přerovskými muzejníky v roce 1933 v Ivani u Tovačova, jehož instalaci nalezneme v podlaze výstavní místnosti. 

Pro období popelnicových polí jsou rovněž příznačné bronzové depoty (hromadná uložení bronzových nástrojů, zbraní, někdy jen množství zlomků těchto předmětů). V samostatné vitríně jsou vystaveny nejvýznamnější bronzové poklady Přerovska zmíněné epochy (Lešná-Poruba, Měrovice, Hradčany, Želátovice). Některé byly objeveny v blízkosti výšinných sídlišť ve strategických polohách – např. depoty s vazbou na hradiště „Obírka“ poblíž  Loučky u Lipníka. Z hradního vrchu Helfštýna, který byl v pozdní době bronzové opevněn, pochází depot bronzů, jehož součástí byl vystavený  nádherně zdobený štítek honosné obřadní spony.

Představu, v jakých pecích tehdy probíhala tavba bronzu, je možné si v expozici učinit z rekonstrukce jámové tavící pece, zhotovené Filipem Šrámkem.

Období starší doby železné, tzv. halštatské (8. – polovina 5. století př. n. l.) je spojeno s nástupem nového, snáze dostupného kovu – železa. Vitrína, která se mu věnuje, ukazuje výběr památek platěnické skupiny východohalštatské kultury, z nichž je potřeba vyzvednout unikátní malovanou keramiku, objevenou v Němčicích nad Hanou. Zejména mísa z němčického pohřebiště s černě malovanými motivy slunečních terčů, křížů, trikveter a šrafovaných obrvených trojúhelníků na červeném podkladě je naprosto jedinečná a užitou symbolikou patrně vyjadřuje komplexní kosmologické sdělení. Na výraznější společenské rozvrstvení halštatské společnosti poukazuje inventář velmožského pohřbu bojovníka – jezdce z Dobrčic, obsahující mimo kopí a železného udidla též i obložení z parohoviny s ojediněle doloženou rytinou čtyřkolového vozu se zápřahem.

Následující časový úsek mladší doby železné, tzv. laténské (polovina 5. století – 30 př. n. l.) spojujeme obvykle s přítomností historických Keltů na našem území. Laténská kultura se projevuje oproti předchozím obdobím výraznými inovacemi, ovlivněnými kontaktem s antickým světem, např. kvalitní keramikou zhotovovanou na hrnčířském kruhu. Pokrok je velmi patrný v uměleckém řemesle (kovolitectví, šperky zhotovované ze švartny či skelné pasty), což demonstruje např. výbava ženského kostrového hrobu z druhé poloviny 3. století př. n. l.  z Přestavlk, obsahující bronzové nánožníky a náramek zhotovené v tzv. plastickém stylu. Oproti předchozímu období se podstatně více rozšířily železné zbraně, jak nám dokládá jejich vystavená kolekce, pocházející z kostrových hrobů. Vysoká keramická situla z Předmostí se žárovým pohřbem poukazuje na birituální pohřební ritus moravských Keltů. 

Poslední zde zastoupené období nazýváme dobou římskou (30 př. n. l. – 4. století n. l.). Památky hmotné kultury z této doby souvisely s populacemi náležícími k polabským Germánům. Jejich přítomnost na Moravě byla poznamenána kontakty se soudobým římským impériem, a to jak válečnými (římské pochodové tábory až ve středomoravském prostoru), tak i mírovými – formou obchodní výměny, kterou máme doloženou importy luxusního zboží z římských provincií na germánských sídlištích. Jedná se především o římsko-provinciální keramiku, z níž vyniká vystavený zlomek „antického porcelánu“, sytě červené středogalské terry sigillaty s dochovanou částí postavy Amora, nalezené na germánském sídlišti u Kojetína. Ve vitríně lze spatřit též výběr další skupiny Germány ceněného importu, římských mincí, pocházejících z území Přerovska. V protikladu k římsko-provinciální produkci byla germánská keramika hrubší, v ruce vyráběná (ukázky z Tovačova a Tištína).

Závěrečná část expozice (místnost č.6) je věnována archeologickému poznávání Přerova a jeho okolí v raném až pozdním středověku, tedy přibližně od počátku velkomoravské epochy (9. století), přes vrcholný středověk až na práh raného novověku. Vyzdvihnuty jsou na tomto místě dvě přerovské dominanty: velkomoravská pohřebiště v Předmostí - odkud pochází vystavená rekonstrukce pohřbu velkomoravského bojovníka, a území Horního náměstí v Přerově, reprezentované naopak dvěma ženskými pohřby, v jejichž výbavě vynikají zlaté hrozníčkovité náušnice. 

Dlouhý sídelní vývoj lokality nynějšího Horního náměstí (v dobových pramenech nazývaného Kopec) je v expozici prezentován od časů raně středověkého hradiště vybudovaného zřejmě v souvislosti s expanzí polského krále Boleslava Chrabrého na přelomu 10/11. století, které posléze získalo funkci střediska významné přemyslovské kastelánie. Následuje etapa královského města Přerova (od roku 1256), postiženého destrukcemi za husitských válek – což si následně v poslední čtvrtině 15. století vyžádalo stavební obnovu celého prostoru Kopce. Přičiněním nových držitelů z rodu Pernštejnů zde bylo dle jednotného plánu současně vystavěno celé opevněné Horní město s hradem. 

Náplň této části expozice reflektuje především velké množství artefaktů, shromážděných archeologickými výzkumy na přerovském Kopci. Dokládají život raně středověkého hradu na počátku 11. století, včetně předmětů spojovaných s elitním prostředím (šperky, součásti výstroje jezdce), mezi něž patří též nevšední nález svršku dětské polovysoké boty – kromě repliky samotného nálezu je zde vystavena i rekonstrukce celého páru tisíc let staré obuvi. Raně středověká podoba lokality je zde názorně dokumentována dvěma modely opevnění plochy dnešního Horního náměstí. První zobrazuje převážně dřevěnou hradbou polské, tzv. hákové konstrukce vybudované kolem roku 1000, přímo potvrzené archeologickými výzkumy; druhý model, rovněž raně středověké hradby, už představuje opevnění tzv. přemyslovského typu s čelní kamennou plentou, které zřejmě předchozí variantu opevnění nahradilo.

Vrcholný středověk je zde prezentován především ukázkami místní keramické produkce a militáriemi. Zajímavostí je vystavený pražský groš Jana Lucemburského, nalezený při archeologickém výzkumu polosuterénu, v němž se expozice archeologie nachází. Z neklidných časů husitských válek pak vyniká inventář spíše nouzového obydlí z území Kopce, postaveného někdy po dobytí Přerova husitskými vojsky, obsahující mimo keramický soubor také stříbrné mince moravského markraběte Albrechta.

V pernštejnských časech sice Přerov poklesl na pozici poddanského města, avšak zaznamenal velký hospodářský rozvoj. Zmíněné období na konci středověku je v expozici dokumentováno hodnotnými soubory zdobených komorových keramických kachlů, z nichž některé nesou přímo motiv erbovního znamení šlechtických držitelů města Přerova (hlavu zubra) a výmluvně tak odrážejí místo, kde byla tato luxusní kachlová kamna provozována. Část zde vystavených kachlových souborů pochází z hradu Helfštýna, který s Přerovem spojuje osoba majitelů, příslušníků bohatého šlechtického rodu Pernštejnů.

Pernštejnskou epochu dále přibližuje model opevnění přerovského Horního města a hradu, zachycující jejich pozdně gotický vzhled ještě před renesančními přestavbami konce 16. a počátku 17. století. Zmíněný model Dalibora Figeľa je zajímavé srovnat s posledním trojrozměrným modelem v expozici, vyhotoveném ve stejném měřítku (1:200), zachycujícím podobu Horního města v době, kdy vznikal, tj. na konci 19. století, čímž je obzvláště cenný.

Kromě modelů doplňují „středověkou“ část archeologické expozice kresebné rekonstrukce arch. Pavla Šimečka, zobrazující vývoj stavební podoby přerovského Kopce od raného do pozdního středověku.

Samostatný atraktivní oddíl v expozici představuje unikátní rekonstrukce hradní, respektive zámecké černé kuchyně, naaranžované do období raného novověku (16. a 17. stol). Zachovaná přerovská černá kuchyně je naším raně novověkým unikátem. Byla dodatečně vložena do jedné z pozdně gotických polosuterénních místností původního pernštejnského hradu, jehož pozůstatky se uchovaly ve zdivu jižního křídla přerovského zámku. Pozdně gotický hrad byl v první čtvrtině 17. století za Karla staršího ze Žerotína přestavěn v renesančním slohu a rozšířen o nové východní křídlo, přičemž starý polosuterén jižního křídla nyní plnil spíše hospodářské funkce. Zřejmě právě tehdy došlo k adaptaci jedné z místností na černou kuchyni.

Vařilo se v ní jak v kotlích, zavěšených nad otevřeným ohništěm, tak i v trojnožkách, roštech a hrncích. Obdélníkový cihlový základ pro ohniště měl rozměry  210 × 161 cm a výšku 80 cm. Nacházel se v oddělené menší části místnosti, překlenuté velkým dubovým trámem, který se stal základem až do stropu cihlové a následně omítnuté zdi. Kouř byl odváděn komínovým průduchem. Ještě dnes zde můžeme na zdech spatřit začouzenou černou omítku. Podlaha přerovské zámecké černé kuchyně byla pokryta kamennými dlaždicemi o rozměrech nejčastěji  41 × 32  cm a 30 × 30 cm. V černé kuchyni se do dnešní doby zachovala velká pískovcová vana o rozměrech 173 × 70 cm a výšce 57 cm, ve které se syrové potraviny omývaly a drhly.

Text zpracovali Aleš Drechsler a Markéta Straková.